HELLO CHRISTIE: NA CESTĚ K UDRŽITELNOSTI STAČÍ DĚLAT MALÉ KRŮČKY

KRISTÝNA DOLEJŠOVÁ alias HELLO CHRISTIE

Bloggerka a autorka projektu #ZaNormalniHolky
Autorka bestselleru Bez filtru a Certified Body Mind Eating Coach
Mentorka osobního a spirituálního seberozvoje

@hellochristie

Udržitelnost jsem začala vnímat už jako dítě, když mi babička říkala věty jako: Neplýtváme jídlem. Tuhle krabici nevyhazuj, do toho dám brambory. Půjdeme radši pěšky, ano? Když si čistíš zuby, vypni kohoutek s vodou!

Tenkrát jsem nevěděla, že se tomuhle všemu říká udržitelnost, ale díky babičce jsem ji měla ve svém životě odmalička. Udržitelnost v dnešním pojetí jsem začala vážněji řešit až v roce 2017 při svých cestách po Asii. Uvědomila jsem si nepopsatelný dopad každodenních lidských rozhodnutí na naši planetu, protože jsem na vlastní oči jsem viděla, jak (ne)vzdělanost v oblasti ekologie zásadně ovlivňuje životní prostředí. A musím se přiznat, že mi z toho bylo velmi smutno.

Okamžitě jsem podnikla další kroky směrem k tomu, abych byla „lepší“, a to tak aktivně, až mi z toho začalo být psychicky špatně. Připadalo mi totiž, že planetu tak jako tak nezachráníme, že je už příliš pozdě. Pukalo mi srdce nad rozhovory mladých lidí o tom, že se rozhodli nemít děti, protože se bojí, co s tímto neudržitelným životním stylem přijde. Každý tak trochu počítal s koncem světa. Ptala jsem se na to několika přátel, kteří se ve světě udržitelnosti pohybují, a prý na to dokonce existuje pojem „ekologická deprese“.

…když každý z nás udělá alespoň malé kroky vstříc změně, tak efekt bude nespočetněkrát větší. Ještě máme šanci hodně věcí změnit.

Musela jsem zmírnit. Nepřestala jsem se snažit, ale bylo pro mě důležité si uvědomit, že nemusím být perfektní a že žít tak, abych nikdy neudělala nic neekologického, prostě nejde – tedy dokud jsem lidská bytost žijící na planetě Zemi. Věřím však tomu, že když každý z nás udělá alespoň malé kroky vstříc změně, tak efekt bude nespočetněkrát větší. Ještě máme šanci hodně věcí změnit.

Proto bych lidem, kteří se o udržitelnost začali nově zajímat, doporučila pro začátek dělat malé kroky: zredukovat spotřebu plastů například tím, že si pro kávu nebo čaj zajdou se svým vlastním kelímkem, koupí si skleněnou lahev na vodu, do restaurace si přinesou vlastní krabičku, začnou s sebou nosit plátěnou tašku nebo na odnos nákupu použijí prázdné krabice určené k vyhození. Jako další krok doporučuji naučit se třídit a recyklovat odpad, v baru odmítat brčka do nápojů nebo nakupovat v secondhandech – mají tam často nádherné věci a vaše peněženka vám jistě poděkuje. K těm už větším krokům patří co nejvíce omezit vyhazování potravin, nakupovat v udržitelných a bezobalových obchodech či méně cestovat autem a letadlem.

Moc fandím komukoliv, kdo se o udržitelnost a životní prostředí aktivně zajímá. Vnímám proto ekologickou a společenskou odpovědnost firem jako přínosnou, ať už o této problematice informují jen své zaměstnance nebo i širokou veřejnost. Každý krok se počítá: stačí, že místo tištěného letáku napíšou raději e‑mail nebo vytisknou brožurku oboustranně, aby ušetřili papír. Někteří se třeba odhodlají k větším změnám jako zužitkování odpadu nebo výroba nových produktů z recyklovaných materiálů.

A za svůj úspěch považuju, že jsem pro změnu já babičce vysvětlila, proč na ovoce nepotřebuje igelitové sáčky, když to ovoce už jednu slupku má. Dnes chodí do obchodu s plátěnou taškou a sáčky na ovoce. Je na sebe pyšná – a já na ni taky!