Tomáš Zástěra se snaží žít podle principů udržitelnost a věří, že záchrana přírody tkví především v osobní odpovědnosti jedince a v edukaci budoucích generací. Hlavním principem, který nám ale může zaručit udržitelnou budoucnost i lepší mezilidské vztahy je vzájemná tolerance.
TOMÁŠ ZÁSTĚRA
moderátor na Evropě 2 a TV Nova
Příroda nás živí, šatí i léčí. Díky ní můžeme nejen relaxovat, ale jako lidský druh celkově existovat. O to nepochopitelnější je pro mě přístup mnoha lidí, skupin i korporací, kteří se staví proti jejímu udržení a rozvoji. Všeobecně se dá říci, že záchrana všeho záleží zejména na jednotlivcích a na jejich výchově, hodnotách a postojích.
Bylo by skvělé, kdyby se nově příchozím generacím dařilo vštěpit touhu po ochraně přírody a udržitelnosti. Ať už díky školnímu edukačnímu systému, sdělovacím prostředkům nebo rodině. To je ale dlouhá a trnitá cesta vyžadující vývoj lidské rasy a získání tolerance k celému svému okolí.
Jsme totiž často sobeckými bytostmi, které si hledí vlastních cest i osobního komfortu. Z principu odmítáme a zavrhujeme vše nové a hledáme skrytá negativa. Někdy se skrz prsy díváme na odlišnosti v barvě pleti, sexuálních preferencích, ale i na majetkové a sociální poměry. Proč? Nejspíš se bojíme ohrožení z neznámého a lpíme na naší vlastní úzkoprsé definici normality.
Tomáš Zástěra
Co je tedy normální a co už ne? Pro jednoduchou odpověď často sáhneme ke Gaussově křivce a jasně ořízneme okrajová stoupání a klesání. Podle toho hodnotíme a soudíme. Tato interpretace reality je ale okleštěná o základní fakt – každý živý organismus byl do tohoto světa dosazen proto, že má nějaký význam. Význam, který ze své perspektivy třeba ani nevidíme, nechápeme. A často ho i zavrhneme. Řešení je přitom velmi prosté. Nesoudit. Nechat klidně žít a chránit každou formu bytí, která neškodí okolí, dětem, lidem, zvířatům ani přírodě. Nehodnotit nesmyslnost desítek pohlaví. Neťukat si na čelo, když jde někdo oblečený v neonových barvách. Odpustit si hanlivá slůvka, pokud nepochopíme chování někoho kolem nás.
Se změnou společnosti musíme každý začít především sám u sebe. Když se budeme mít rádi a tolerovat své chyby, staneme se vřelejšími i ke svému okolí. Nejen k lidem, ale i k přírodě. Přes mnohá zaškobrtnutí se i já snažím být tolerantnější a chápavější. Má cesta zapojení do ochrany prostředí vedla přes každodenní drobnosti. Nevyhazovat nikdy odpadky na zem či z okénka vozu a třídit suroviny. Nekupovat stovky kusů levného oblečení, ale preferovat lokální a ekologické výrobky. Později jsem se stal vegetariánem, protože mi současná nadprodukce masa přišla jako nelogická. Drancování půdy na krmení dobytka, antibiotika pro jeho rychlejší růst, ničení moří a celým živočišných druhů nedává ani nejmenší smysl.
Přesto se snažím nehodnotit ostatní. Nikomu nekomentuji jeho steak na talíři, nevykřikuji hesla na sociálních sítích. Když se ale někdo zeptá, popíšu mu rád svůj postoj, vysvětlím pohnutky i etické nuance. Vím totiž, že svět se může změnit a zlepšit pouze tehdy, když není vyvíjená přehnaná síla a tlak. Netlačme tedy na své okolí, na odlišné formy života nebo na přírodu. Nechme je žít, růst a fungovat. Věřím totiž tomu, že pak se budeme chovat lépe k sobě navzájem. Přestaneme odsuzovat, ničit, bořit, kácet, zavážet odpadem, drancovat a dáme prostor respektu. Protože jen tak máme šanci na to, že nás bude příroda i nadále živit, šatit, léčit a naše okolí brát přesně takové, jací jsme.
